Paprsky rozzáří oblohu a zahřívají okolní vzduch. Probouzím se do nádherného rána u jezera Tahoe.
Neděle:
Po nočním
přejezdu ze San Francisca jsem si našel
pěkné místo na dospání na jednom z místních parkovišť. Město už přestalo být, tak klidné, jak bylo uprostřed noci. Ulice křižují nákladní auta neevropských
rozměrů. Dodávky s nepřeberným množství variací nástaveb a všudy přítomný
jeep. Celý ten mumraj, však přebíjí
výhled přes jezero a krásné okolní hory.
příkladem zimního střediska s převážně turistickým zaměřením. Mnoho
obchůdků lemuje hlavní tah okolo státní silnice US50, která vede přes celé
město a pokračuje dále do Carson City v Nevadě. Californie patří k těm
státům, které jsou trochu více svázané zákony. Naprostý opak je pak Nevada,
která je dost benevolentní a to i třeba i na hazard (Las Vegas), prostituci a
konče držením zbraně. Krásně to je vidět i zde v Tahoe. Od mého hotelu mám
hranici Nevady asi 30m. A hned za ní se tyčí 20 patrové kasino s obrovským
hotelem. Opravdu velký kontrast.
Hned po probuzení
jedu okouknout jak je to s ubytováním a zjišťuji, že check- in je až po 15
hodině. Mám tudíž celý den čas. Alespoň si nakoupím nějaké jídlo a trochu to tu
prozkoumám po okolí. Než však vyrazím,
tak opět stojím u Starbucksu kde mají volnou WIFI . Zavolám si domů, ohlásím šťastný
dojezd a zjistím, co se dá podniknout než půjdu zpět na hotel.
úžina do zátoky je jen několik metrů široká |
Nákup potravin je
zajímavý. Když pominu, že vše mají v mega baleních. Kanystříky džusu,
kýble s jogurtem, chleba, který se musí nést v obou rukou. Rodinné
balení šunky a sýra. No nic . Asi mají
amíci větší apetit. Druhé zjištění je cena. Nevím, proč mě překvapuje, že je to
celkem drahé. Nečekal jsem kdoví jakou charitu, ale i přesto je to dost. Útěchou
není ani fakt, že mi to pěkně narovnají do papírové tašky a s úsměvem
předávají účet na 40 dolarů za skoro nic.
Po nákupu mám v plánu
vyrazit po okolí. První se nabízí
západní pobřeží jezera Tahoe až k Emerald Bay. Nádherná zátoka s ostrovem,
nad kterou se ve výšce klikatí silnice s mnoha místy pro fotku a spektakulárním
výhledem. Zátoka je to opravdu překrásná s ostrovem uprostřed, který je
jediný na celém jezeře. Cestou k tomuto místu lze najít mnoho odboček na
různé traily okolo menších jezer nebo jiných zajímavých míst. Člověk by tu mohl
být měsíc a stejně to celé neprojde. Udivuje
mě taktéž výška stromů. Jsou ohromné. U borovic jsem to čekal, ale tůje co mám
na zahradě a říkám o ní, že je velká (čti 5 merů). Tak tady je ta moje tůje velká jen jako větev
zdejších velikánů. Ten strom má přes metr v průměru (později jsem narazil
na mnohem větší). Asi špatně zalévám nebo co.
Při obcházení skal a výhledů narazím i na svatbu pořádanou na útese. To, že jsou amící tlustý národ jsem tušil.
Potvrdil jsem si to i následně v obchodě, když jsem viděl co jedí. Vypadájí jak „stav
před“ z reklamy na fit and slim. Jen „stav po“ je opět fast food.
Po zahlcení
telefonu fotkama a vynadívání se na jezero ze všech stran a výšek se přesunu do kemp Richardson a hodím na sebe
běžecké oblečení. Je čas si jít po 3 dnech zaběhat a trochu se rozhýbat po
cestování. Běh po pláži a blízkém okolí
mě krásně probudí, rozhýbe a umocní příjemný pocit z tohoto místa.
Odpoledne už je
konečně čas na ubytování. Pokoj vypadá celkem v pohodě. Velká televize,
kávovar a mikrovlnka. Co jiného čekat, že? Alespoň si mám kde ohřát vodu.
Nezbývá než nakoupit misku se lžící ať si mohu alespoň trochu vařit (ovesnou
kaši). Natahuji den, co to jde, abych
šel spát nejdříve ve 21 a trochu se vyrovnal s posunem. 3 hodiny ze
Cinci a celkem 9 hodin oproti našemu času už je lehce znát.
Pondělí:
Únavu jsem
jakžtakž dospal, ale nejsem ještě zdaleka srovnaný se spánkem. Vzhůru jsem byl
už ve 4 ráno a koukal jsem do stropu. Taky mi dochází, proč jsem zadýchaný i
z cesty na záchod. Ono totiž jezero leží skoro ve 2000mnm, což není
opravdu málo. Právě proto se mi blbě dýchá. To v Čechách fakt nenajdu.
Z tohoto
důvodu jsem si naplánoval horský trénink do blízkého lyžařského střediska přímo
zde v South Lake Tahoe. Z parkoviště, které je nějakých 1850 mnm mám
v plánu vyběhnout na Monument Peak, které leží v nadmořské výšce přes
3068mnm a je jedním z nejvyšších vrcholků zde. Výběh nahoru není žádná
procházka. Nechci do toho úplně dupat, nicméně výlet to rozhodně není. Je to však poslední ostřejší trénink před
závodem. Snad to pomůže k aklimatizaci. Cestou se okolo rozprostírá překrásná
příroda. V dálce se rozléhá jezero Tahoe obklopené pohořím dokola kolem.
Na druhé straně cílového vrcholku Monument Peak je Nevadská poušt. Pozorovat
ten kontrast přírody a pouště je zajímavý.
Stejně tak jako borovice i v tisících metrech, které vypadají jak
přerostlé bonsaje.
Dolů běžím
z části jinou cestou, abych poznal místní středisko a krajinu. Celkový
trénink mi zabral přes 3 hodiny. Uběhnuto cca 24km s převýšením necelých 1400m. Po tréninku
nemůže přijít nic jiného, než osvěžující koupel v jezeře.
Navečer absolvuji
první z pokusů najít něco normálního k jídlu.
První pokus však nevyšel. Všude nějaké žvance
co se nedají pozřít. Neúspěch hasím na
pokoji a dělám si sendvič. Je potřeba trochu zlikvidovat zásoby jídla.
Tam dole o 1000 metrů níže se nachází jezero Tahoe |
Úterý:
Původně jsem si
chtěl dát jen relaxační výběh na hoďku okolo jezera Fallen feal lake. K mé
smůle jsem to neodhadl a byl to další 3 hodinový výšlap na 15km. Polovinu času
jsem šel a kochal se a druhou vyklusával. Okolí jezera je naprosto úchvatné. Zapomenuté loďky u břehu. Cedule varující před
územím medvědů, stezky vlnící se
porostem na okraji skal. Z každého místa je vidět průzračně čistá voda.
Prostě nádhera. Chatu u tohoto místa
fakt závidím.
Celé to zakončím návratem k jezeru Tahoe
na pláž. Voda je trochu ledová, ale na koupání a osvěžení ideální. Stále
nepřestávám být vykulený z té
čistoty vody. Když už se odhodlám a jsem
sotva po pás ve vodě, tak se otočím a rackové hodují na mé dece. Nechal jsem si
tam totiž ovoce a to jim náramně zachutnalo. Nevím proč mají, ale tendenci
odnášet i moje oblečení a vše co je na dece.
Večer podnikám
další pokus do restaurace na jídlo. Místní specialita je sendvič naplněný
zeleninou a rozsekaným masem. Kdyby tam nebylo mraky oleje tak je to i celkem
dobrý. Ale můj šálek kávy to rozhodně není. Zítra je tak den na další pokus.
Tohle bylo krásné místo |
uprostřed vedla cestička, kterou se dalo jít podél jezera |
Kouzelné místo |
bez zámku, na volno pár metrů od turistické cesty. Včetně pádel. V Čechách nevídané.. |
Středa:
jaký je rozdíl mezi Evropou a Amerikou...ve velikosti... |
Předpověď
slibovala zatažený den přímo stvoření k lenošení a okukování okolí z polohy
ležmo. Tím víc když byl dnešek konečně bez tréninku s absolutním volnem.
Ráno jsem vyřídil
nějakou poštu a pracovní věci. Samozřejmě všechna ta činnost probíhala v poloze
ve které jsem se probudil. Než jsem se vykopal z postele bylo 11 hod.
Rozhodnutí z donucení padlo na průzkum Nevady a blízkého města Carson
city, které se nachází asi 30mil východně od Lake Tahoe. Cestou mě velmi překvapila
změna prostředí na pár desítkách metrů. V jeden moment skončil les a
nastala poušť. Jediná vegetace je pár křovisek a písek. Přesně jak to známe z těch
filmů. Kde je dlouhá silnice a okolo jen pustina a keře. No píchnout bych tu
nechtěl.
Typické pohled na Nevadskou krajinu |
Carson City je
menší město. Blízko jsou náborové tábory US Army a Reno kde je velká letecká
základna (létá se tam i REDBULL AIR RACE) Vzhledově to tu vypadá chudší a
opuštěnější. Zato s krásnou hospůdkou v historickém stylu. Nesměla
chybět debatující skupina důchodců na baru, která by hlučností porazila kde
koho.
Po obědě jsem si
prošel přilehlé obchodní centrum, abych zjistil v čem všem je vyjímečná
Nevada. Nejenom její zákony pro hazard, prostituci, atd jsou dost benevolentní. Tak i pro zbraně. Zapadl jsem do jednoho
hezkého obchodu, že si něco koupím na sebe a nějaké jídlo . Procházím si regály
s jogurtama, přejdu k oblečení a najednou stojím u regálu, kde jsou
kuše, náboje, šípy, brokovnice. Co?? To si snad dělají legraci? Civím na to s otevřenou
pusou. To je možné fakt jen v Americe. :o)) V tom mě spatřil prodavač, co měl asi
2,5 metru a namířil si to zamnou. Vypadá jak mladší brácha Arnolda. Néé opravdu
nepotřebuji pomoct s výběrem.
Po nákupech všeho
možného kromě zbraní na lov se vydám zpět do Tahoe. Konečně mi vychází tip na
restauraci, kde se dá najíst tak trochu evropsky.
Čtvrtek:
Dnešek je od rána
deštivý. Není co dělat. Asi opravdu budu
muset ležet v posteli. Alespoň napíšu další článek, prospím se a odpoledne
se vydám po západní straně jezera na sever. Původně jsem se chtěl podívat jen
do Tahomy. Městečko u jezera asi v půlce cesty do olympijské vesnice. Také bych si potřeboval sehnat camelbag, protože jsem začínal mít dost
respekt ze závodu. Avšak cestou jsem
usoudil, že se dojedu podívat až na místo kde se bude závodit. To jsem ještě netušil, jak výpravný bude můj
poznávací zájezd. Nevím jak je to možné (asi určitě ukryté cedule), ale spletl
jsem si název kde to je a zahnul jsem na Alpine Meaddows (zahnul jsem o 300m
dříve). Což je taky lyžařské středisko, taky tam jsou kopce. Ale když jsem
dojel pod lanovky a nikde jsem neviděl žádné vlajky a nic. Tak mě tak napadlo,
že amicí jsou fakt borci když městečko postaví za 2 dny . Asi lepší oddíl. Může
to být přece celé schované někde v horách. Kopl jsem do vrtule a vydal jsem se zpět domu.
Cestou jsem se zastavil v pár obchodech, abych zjistil, že nejlepší camelbag
je stejně ten co jsem viděl hned v prvním obchodě ve městě. Opět jsem se
nachytal a nedošel si včas na jídlo. Znovu jsem podlehl klamu, že na mě na
konci cesty čeká výborná italská restaurace.
Na pokoji jsem
zjistil, že jsem si z dosud neznámých příčin zapamatoval jiné jméno a
odbočil o pár metrů dříve a dojel na místo kde lišky dávají dobrou noc.
Skutečně to však žilo až ve Squad valley. Pomalu mi na dveře klepe závodní nervozita…
Pátek:
ranní výběh po pláži... |
poslední výklus před zítřejším závodem |
Žádné komentáře:
Okomentovat